[Katastr] Domahani se nahrady skody za vytyceni

[Lumir.Nedvidek na cuzk.cz]

Dobrý den.

K dotazu pana Štalmacha (přeposlanému do konference redakcí časopisu Zeměměřič) lze těžko něco psát, když nejsou známy žádné podrobnosti o konkrétních okolnostech  rámcově popsaného případu.
Nabyl restituent vlastnictví na základě dohody o vydání nemovitostí uzavřené s povinnou osobou a schválené pozemkovým úřadem, nebo na základě rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnictví oprávněné osoby?
Byly v okamžiku vydání dotčené pozemky evidovány v KN nebo bylo v listinách pouze odkázáno na nějakou jejich dřívější evidenci? Pokud byly evidovány v KN, byly již evidovány jako řádné parcely katastru nebo jen jako parcely zjednodušené evidence?
Jednalo se o hranice pozemků v terénu neznatelné, které nebyly v katastru geometricky a polohově určeny (a toto jejich geometrické a polohové určení tedy bylo obsaženo v některé z dřívějších pozemkových evidencí)? Byl nedílnou součástí listin i geometrický plán?
Jaké měřítko má platná katastrální mapa a jaké je závazné geometrické a (nezávazné) polohové určení vydaných nemovitostí?
A mohou se vyskytnout i mnohé jiné relevantní otázky nezbytné ke kvalifikovanému posouzení věci.

V obecné rovině mohu jen poznamenat, že považuji (a vždy jsem považoval) za velmi špatné, realizovat restituční proces převážně administrativním způsobem, aniž by byly vydávané pozemky vůbec fyzicky vymezeny na zemském povrchu a jejich hraniční znaky předány v terénu novým vlastníkům (restituentům).
Kdyby byl nedílnou součástí rozhodnutí pozemkového úřadu geometrický plán (zpracovaný podle ust. § 78 odst. 4 vyhlášky č. 190/96 Sb. na základě předchozí dokumentace o vytyčení hranic) byla by situace právně podstatně průzračnější.
Politický tlak na rychlost restitučního procesu prostě převážil nad dobrým zajištěním vlastnických jistot a bezpečností právního obchodu s nemovitostmi (zcela obdobně tomu ostatně bylo i po 2. světové válce při rozsáhlých majetkových změnách v rámci přídělových řízení).
Nepříznivé důsledky se potáhnou mnoho desítek let a za neschopné budou označeni jak komerční zeměměřiči (oni to neumí spolehlivě vytyčit), tak katastrální úřady (nemají spolehlivě dokumentováno, kde hranice jsou).

V popsaném konkrétním případě někdo někomu vykácel les. Je tedy na tom, kdo tvrdí, že les byl jeho (a nikdo neví zda má skutečně pravdu), aby se domáhal náhrady na tom, kdo les vykácel. Musí při tom unést důkazní břemeno, tj. prokázat, že les byl opravdu jeho. Žádný úřad (ani katastrální ani pozemkový) není účastníkem takového sporu. Bude-li soud v tomto sporu řešit (jako otázku předběžnou) i to, kde je skutečná vlastnická hranice pozemku, nemusí být při svém rozhodování vázán žádnou dokumentací o vytyčení hranice pozemku ani znaleckými posudky (to mohou být jen jedny z důkazů, které si soud zhodnotí dle vlastní úvahy sám).

Pokud v daném konkrétním případě komerční zeměměřické sféra spornou hranici v terénu fakticky vytyčila, ale výslednou předepsanou dokumentaci o tomto vytyčení nepředala katastrálnímu úřadu, lze mít za to, že k vytyčení hranice pozemku ve smyslu ust. oddílu desátého vyhlášky č. 190/1996 Sb. zatím vůbec nedošlo, a šlo tedy zřejmě o nějaké jiné zeměměřické činnosti. Pozemkový úřad by se měl zajímat o to, co si vlastně objednal a za co zaplatil (pokud zaplatil). Vždy jsem pozemkovým úřadům doporučoval, aby pokud objednávají vytyčení hranic pozemku, ve svém zadání (objednávce) požadovaly dodržení všech náležitostí a kvalitativních parametrů daných vyhláškou č. 190/1996 Sb. (tj. nebyla-li dokumentace předána i KÚ, nebylo ještě splněno vše, co bylo objednáno, a ještě nezaplatím).

Je velmi odvážné o výsledku jakéhokoliv vytyčení hranice pozemku tvrdit, že je chybné (alespoň z pohledu předpisů). Zejména v oblastech sáhových katastrálních map a při absenci původní měřické dokumentace se technologicky zdůvodnitelný (či obhajitelný) rozptyl možných výsledků vytyčení pohybuje i v řádu několika metrů. Přesto měřiči zkušenější v katastrálních aktivitách dosahují zpravidla výsledků výrazně pravděpodobnějších, než novic, který jen mechanicky aplikuje teoreticky bezvadné měřické postupy, aniž by přihlížel k historickým souvislostem a okolnostem majícím význam pro tu či onu konkrétní lokalitu a vytyčovaný případ.
Opravdu těžko se začátečníkovi vysvětluje, co vlastně udělal chybně, která konkrétní míra mu nesedí nebo jaký konkrétní předpis porušil (a vysvětlit to případnému soudu bývá takřka nemožné). Nic nezměřil špatně, žádný předpis neporušil a přesto by mu zkušený katastrální matador řekl, že je se svým výsledkem vytyčení "zcela mimo mísu".
Pro skutečně úspěšné a moudré vyřešení nějakého sporu o hranice pozemku má pak často daleko větší význam dobrá vůle dotčených vlastníků, než sebelepší technika sebelepšího geodeta.
Doslechl jsem se i o smutně-veselém případu restituenta, který se v rámci restitučního procesu soudil se státem o vše (včetně každých 10 cm hranic pozemků v oblasti sáhových map). Po mnoha letech a mnoha soudech různých instancí a mnoha znaleckých posudcích (samozřejmě vzájemně rozporných) bylo shledáno právo na jeho straně, byl tedy úspěšný a své rozsáhlé spory vyhrál. Poté za 3 měsíce zemřel, a protože nezanechal žádných dědiců, připadlo v ten den vše zase zpět do vlastnictví státu jako odúmrť.

Na závěr ještě popíši ještě jeden konkrétní případ.
Jednalo se o vytyčení hranice pozemku mezi dvěma domy v oblasti sáhové katastrální mapy. Hranici postupně vytyčili 3 různí měřiči a následně byly zpracovány i 3 znalecké posudky. Podle toho, jaké byly zvoleny identické body se výsledky vytyčení (resp. závěry znaleckých posudků) vzájemně lišily (v řádu několika metrů). Všichni měřiči i znalci zjistili fakt, že vzdálenost mezi domy neodpovídá skutečnosti. Jedna skupina dospěla k názoru, že posunutý je levý dům, druhá k názoru, že posunutý je pravý dům, jedni vyslovovali mínění, že ten či onen dům byl přestavěn (a fakticky tedy změnil polohu), jiní, že ten či onen dům je chybně zakreslen v kat. mapě. V závislosti na všech těchto různých názorech pochopitelně "putoval" po zemském povrchu i konkrétní výsledek toho či onoho vytyčení (či výsledek znalecké činnosti toho či onoho znalce).
Oba domy i jejich zahrady (mezi nimiž byla sporná hranice) přitom měly již poddělená parcelní čísla, a přesto všichni konstatovali (a někteří se tomu i divili), že KÚ v dokumentačních fondech žádnou měřickou dokumentaci o rozdělení původních pozemků nenalezl.
Nikoho za této situace nenapadlo, pokusit se náhledem do pozemkové knihy blíže zjistit, kdy vlastně k onomu původnímu rozdělení parcel došlo. Z prvních zápisů v pozemkové knize datovaných rokem 1878 je patrné, že už v té době (tj. v roce 1878) byla parcelní čísla poddělená. K faktickému rozdělení pozemků tedy muselo dojít ještě před rokem 1883 (tj. před rokem, ve kterém byla nařízena pravidelná údržba katastru a ve kterém vůbec vzniknul technicko právní instrument geometrického plánu) a hledání nějaké měřické dokumentace k tomuto rozdělení bylo již předem marné. K faktickému rozdělení nepochybně došlo již v rámci reambulace stabilního katastru (prováděné v letech 1869-1881). O technické úrovni "zeměměřických" prací pro tuto reambulaci se z dobové literatury dočteme: "Stávající změny v kulturách pozemků a změny povstalé dělením a proměněním pozemku na místa stavební provedeny byly jen povrchně a často byly jen od oka do mapy zakresleny" (František Novotný: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království České, vydáno nakl. Alois Wiesner, Praha 1896). Technická úroveň zákresů učiněných do katastrálních map při reambulaci stabilního katastru byla na tak mimořádně nízké úrovni (často "jen od oka"), že nenachází obdobu v žádné z předchozích ani pozdějších etap vedení novodobých pozemkových evidencí. Reambulace přitom znehodnotila mapové sílo trvalým způsobem, protože nesprávným a hrubě zdeformovaným zákresům byly následně přizpůsobovány i mnohé pozdější nastalé změny (relativně přesně zaměřená změna byla přizpůsobena předchozímu zdeformovanému zákresu okolí).
V daném případě se tedy všichni snažili přesně vytyčit (či znalecky posoudit) něco, co nikdy přesně změřeno zřejmě vůbec nebylo a do mapy se tedy nejspíše dostalo jen odhadem.
Za tohoto stavu věci jsou tedy dle mého názoru hrubě v mapě zdeformovány zákresy obou domů i jejich okolí (souvisejících zahrad) a rekonstrukci polohy (dnes sporné) hranice mezi nimi je nutné odvíjet spíše od poměru vzdáleností v jakém je mezi oběma domy na mapě zobrazena, než od odměřování nějakých konkrétních měr (ať už od pravého či od levého domu). Byla-li např. sporná hranice původně odhadnuta a do mapy zakreslena v 1/3 vzdálenosti mezi oběma domy, je pravděpodobné, že na zemském povrchu bude asi taky probíhat v 1/3 této vzdálenosti (byť samotná vzdálenost mezi domy oproti mapě hrubě nesouhlasí).
Kde je pravda samozřejmě nevím.
A co ten či onen měřič nebo znalec v daném případě porušil? A porušil vůbec něco?
Lze vůbec takové případy (a vůbec nejsou výjimečné) v předpisech normativně nějak posat?

Hezký den Vám všem přeje
Lumír Nedvídek

> -------- Původní zpráva --------
> Datum: Thu, 09 Feb 2006 14:07:58 +0100 (CET)
> Od: lukas.stalmach na email.cz
> Přeposláno - Komu: lukas.stalmach na email.cz
> Komu: zememeric na ini.cz
>
> Dobrý den,
> měl bych na Vás dotaz ohledně vytyčení pozemku jednoho zákazníka. Asi
> před dvěmi lety mu byl v restituci vrácen majetek (louka a lesy).
> Pozemkový úřad tehdy převod provedl (dnes je již na LV zapsán daný
> zákazník) a zadal jedné nejmenované geodetické firmě vytyčení hranic
> těchto pozemků. Firma vytyčení provedla a předala výsledný elaborát
> (vytyčovácí náčrt + protokol o vytyčení hranice) jak objednateli
> (Pozemkový úřad), tak restituentům (novým vlastníkům). Toto vytyčení
> bylo provedeno někdy v květnu 2003, avšak dodnes daná firma nepředala
> kopie dokumentace příslušnému katastrálnímu pracovišti k založení do
> dokumentace výsledků měření a šetření pro vedení a obnovu SGI (§ 78
> odst. (3) Vyhl. 190/1996 Sb).
>
> V současné době došlo ke sporu mezi dvěma sousednímy vlastníky o
> hranici, která byla tehdy vytyčena. Na základě takto vytyčené hranice
> došlo k vykácení části lesa, a tedy ke škodě na majetku jedné strany.
> Později se totiž ukázalo, že vytyčení nebylo vpořádku.  Já
> tedy vím, že
> existuje nějaký dřívější podklad o vytyčení (u vlastníka a u
> objednatele
> = Pozemkový úřad), ale já mohu použít dle §76 odst. (2) podklady pro
> vytyčení hranic pozemku, které získám u katastrálního úřadu.
> Nastává zde tedy začarovaný kruh, neboť jak se zdá výše
> uvedené vytyčení
> nebude v pořádku, a proto dotyčná firma nepředala kopii dokumentace
> příslušnému katastrálnímu pracovišti.
>
> Zajímalo by mne , jak v tomto případě postupovat a u koho se má daný
> vlastník dovolávat nápravy. Tento můj zákazník (restituent)
> se bude, po
> konzultaci s právníkem, domáhat nápravy od pozemkového úřadu.
>           S pozdravem Ing. Lukáš Štalmach


------------- další část ---------------
HTML příloha byla odstraněna...
URL: <https://katastr.zememeric.cz/pipermail/katastr/attachments/20060215/7457fad5/attachment-0001.htm>