Re: [Katastr] Způsob výpočtu výměr ve stabilním katastru

Pondělí Srpen 28 22:44:15 CEST 2017

     Dobrý den,

děkuji panu ing. Nedvídkovi za naprosto luxusně zpracovaný text z níže 
citovaných zdrojů, kdy právě instrukci z roku 1824 (dále se na tuto budu 
odvolávat, i když bez plných citací *původního* textu) považuji pro 
mapování stabilního katastru (SK) (v Českých zemích 1824-1843, např. 
tehdejší Plzeňský kraj zahájil mapováním prozatímním popisem 
katastrálních hranic v letech 1837-38) za relevantní. Diskuse o kvalitě 
katastrálního mapování vedeme s panem ing. Nedvídkem již více než 25 
let, on mé argumenty velice podrobně zná, a já bohužel nemám důvod a ani 
nechci v této konferenci snášet argumenty na obhajobu svých zjištění...
Pan inženýr Nedvídek opět brilantně rozvedl jednu jedinou větu údajně mé 
reakce bez toho, že by vůbec bral ohled na vlastní vlákno původního 
příspěvku "*Vyrovnání výměr budov*" na které jsem reagoval. S čím 
samozřejmě souhlasím, že "Mapování pro stabilní katastr nikdo z nás 
nezažil, a všichni už jenom různá moudra opisujeme od jiných (dříve 
narozených). Třeba mi nějaká literatura unikla. Samotné tvrzení o 
/„donekonečna omílaném nesmyslu“/*bez argumentace*, zůstává jen jakýmsi 
/„výkřikem“/."
Tak pouze několik skutečností, které snad alespoň lidem, kteří se při 
podrobném měření pohybují v terénu, budou něco říkat a tyto informace 
*nejsou vyčtené a pouze opisované*, ale získané z relevantních 
archiválií jak našich, tak zahraničních archivů...
1) Abych mohl cokoli odměřit z *originální mapy stabilního katastru, 
*tak nejprve podrobný polohopis musím zobrazit. Zaměření podrobného 
polohopisu SK vycházelo ze známých *honů*, jejichž hranice byly 
mapovaným obrazem přirozených hranic v terénu (komunikace, polní cesty, 
obvody lesů,...), segmenty hranic obcí (hranic katastrů) a hranice 
"intravilánů obcí"(zastavěných částí obcí). Stolovou metodou se 
zaměřovaly pouze *významné lomové body* *hranic*, které následně 
posloužily pro další detailní měření (méně významných lomových bodů 
hranic) pomocí přímého měření délek s příslušnou terénní generalizací 
nepřímých hranic. Jestliže hon byl vyplněn systémem řemenovitých parcel 
(jejich tvar byl převážně dán dlouhým historickým vývojem způsobu 
obhospodařování, především orby s omezenou tažnou silou), tak pakliže 
pro konstrukci polohopisu je využito měření délek, proč tyto délky 
(šířky řemenovitých parcel) nepoužít pro výpočet výměr (použití 
multiplikačních tabulek je historicky doloženo) a i text vyhlášky tento 
postup uvádí (§308). Je též známo, že zákon hromadění chyb je v tomto 
směru průkazný z hledisky chyby určení rozměrů parcely, jestliže jeden 
rozměr je výrazně (řádově) převažující...
2) Body grafické triangulace (IV řád) předávané pro podrobné měření 
polohopisu map SK  jsou dohledatelné v triangulačním operátu a jedná se 
o 3 až 6 bodů na mapový list (včetně bodů v blízkosti rámu na sousedních 
mapových listech). Je nepředstavitelné, že by měřič (v lepším případě s 
adjunktem) při vlastním podrobném měření polohopisu SK vytvářel další 
síť podrobných stanovisek tak, aby každý podrobný lomový bod zaměřil 
metodou měřického stolu grafickým protínáním směrů minimálně ze dvou 
stanovisek měřického stolu.
Měřič měl dále povinnost svoje každodenní výsledky terénního měření (z 
ML přilepeného na desce měřického stolu) přenést a zpracovat na *list 
originální mapy stabilního katastru*. A skutečně se domníváte, že se mu 
toto zpracování provádělo odsunem (odměřením) pořadnic (např. od rámu 
ML) průsečíků grafického protínání lépe než zpracování přímého délkového 
měření? Uvědomme si prosím, že měřická skupina pro zaměření podrobného 
polohopisu byla významně časově limitována, protože za letní sezonu 
musela zmapovat 2 až 4 katastry (doložená analýza dle datace na OMSK v 
Plzeňském kraji). Krásné svědectví je např ze zdroje Cejnarovy kroniky o 
příchodu a práci měřičů ve Frýdštejně (viz. např publikace v Zeměměřič), 
kdy za 32 dnů (24. května až 26. června) zaměřili 711 ha což je denně 
asi 22 ha (nekamenujte mě prosím, pakliže se změnila velikost katastru 
stabilního od současně publikované výměry :-)). Slušný výkon i na dnešní 
poměry, není liž pravda ;-)...
3) Můj zásadní nesouhlas se týká *tvrzení, že výměry SK byly určovány 
planimetry*. Instrukce z roku 1824 nikde neuvádí, že výměry byly 
určovány planimetricky, nebo že by povinnou výbavou měřiče měl být 
*jakýkoli planimetr*. Veškeré ostatní citované zdroje jsou z výrazně 
pozdější doby a také první zmínky o nasazení planimetrů jsou z pozdější 
doby než bylo v našich zemí konané katastrální mapování SK.
3) Avšak abychom se vůbec dostali k výměrám zastavěných částí obcí. 
Instrukce říká, že grafickým protínáním byly určeny významné lomové body 
na obvodu a některé objekty uvnitř obce, které se následně propojily 
sítí přímek pro *přímé měření pořadnic *lomových bodů hranic společného 
vlastnictví (tedy nikoli budov uvnitř jednoho vlastnictví, či hranic 
mezi zastavěnou částí, a zahradami, případně dalších pozemků). Vnitřní 
kresba budov mohla být dokonce krokována. Délková měření bylo možné 
svěřit adjunktovi (byl-li měřiči přidělen...). Z výčtu pouze některých 
přípustných "zjednodušení" je zřejmé, že na kvalitu výměr zastavěného 
území se nekladl mimořádný důraz, neboť tyto parcely nepodléhaly v době 
SK zdanění, dokonce původně intravilány obcí neměly vůbec být součástí 
operátu SK...

Co já si však z poznatků o mapování k založení SK osobně odnáším, je 
především:
-  srozumitelnost a návodnost Instrukce 1824,
-  jednoznačnost kontrolních postupů při přebírání výsledků podrobného 
mapování (postačilo jim jediné kritérium "dopustné odchylky" přímo 
měřené délky v terénu a na mapě 1/200 nebo 1/100 pro méně kvalitní 
pozemky). Skutečně se lze domnívat, že by toto kritérium bylo zkoumáno 
pro veškeré délky i za podmínky budování průseků v lesích?;-),
- významná volnost a důvěra nadřízených v profesionalitu měřičů, kteří 
si této důvěry vážili a nepotřebovali kdejaký dílčí krok měřického 
postupu mít Instrukcí podrobně a ve všech možných situacích definovaný,
- rychlost a kvalita postupu mapování a založení celého operátu SK.
Tohle je pouze několik málo důvodů k argumentaci, že tehdy jsme 
pozemkovou evidenci měli na nejvyšší světové úrovni, a pakliže vlastníky 
byly vznášeny námitky na kvalitu KO, tak nikoli na "technické aspekty 
mapování", kam si dovolím řadit i určení výměr, ale většinou pouze na 
zatřídění a následnou výši pozemkové daně. A důležité je zjištění 
(alespoň pro mě...) že *nepotřebovali žádné zákonné ustanovení o 
"nezávazném parametru katastru"*.
V této souvislosti považuji za naprosto podružné, kolik délek bylo 
měřeno přímo a kolik graficky pro výpočet výměr, ale *výměry SK skutečně 
planimetricky určovány nebyly!!!
*Hezký den!
                         V. Čada*
*
Dne 28. 8. 2017 v 13:03 Lumir.Nedvidek na cuzk.cz napsal(a):
>
> Dobrý den.
>
> Také mne zarazila v příspěvku Václava Čady (z 22.8.2017, 17:52 hod.) 
> jeho replika na předcházející příspěvek pana Jana Pěčonky, ve kterém 
> Jan Pěčonka uvedl: /„Mapy stabilního katastru mají *_převážně_* výměry 
> spočítané právě z mapy.“/a Václav Čada k tomu následně poznamenal: 
> /„(…) ale toto je donekonečna omílaný nesmysl! Pozemky stabilního 
> katastru byly již zaměřované tak, aby výměry mohly být počítány z 
> přímo měřených měr rozkladem na jednoduché obrazce. (…)“/.
>
> Dne 22. 8. 2017 v 16:11 Jan Pěčonka napsal(a):
>
> /Dobrý den kolegové,/
>
> /To že výměra není závazný údaj katastru víme všichni a také to, že 
> historicky vznikala výměra různě (napřed přímo měřená – skládaná 
> z různých obrazců, pak počítaná až z mapy – opět skládáním obrazců, 
> nitkovými pomůckami, odpíchnutím souřadnic ….. až do dnešní výpočetní 
> techniky). Mapy stabilního katastru mají převážně výměry spočítané 
> právě z mapy./
>
> /Omlouvám se, ale toto je donekonečna omílaný nesmysl! Pozemky 
> stabilního katastru byly již zaměřované tak, aby výměry mohly být 
> počítány z přímo měřených měr rozkladem na jednoduché obrazce. A každý 
> sedlák, který uměl měřit vodorovné délky latí nebo řetězcem si mohl 
> (pakliže uměl násobit...:-)) své výměry přeměřit./(…)
>
> /Hezký den!
>                    V. Čada/
>
> Rád bych se k panu Pěčonkovi také připojil a ten /„donekonečna omílaný 
> nesmysl“/ omlel ještě jednou osobně (každé časové nekonečno je ostatně 
> ještě prodloužitelné). J
>
> Pokud pan Pěčonka uvedl svou argumentaci ve svém dalším příspěvku 
> (z 27.8.2017, 9:25 hod.), ve kterém poukázal na zdroje, o které svůj 
> názor opírá (za přispění pana Tošnera), tak doplním ještě některé 
> další možné zdroje:
>
> *_Instrukce z r. 1824 ku provedení zemského měření pro všeobecný 
> katastr nařízeného v §§ 8 a 9 nejvyššího patentu ze dne 23. prosince 
> 1817_*, kapitola /„IV. Výpočet plošné výměry a srovnání výměr“/: 
> Stručný (jen rekapitulační) překlad této instrukce vydal VÚGTK Zdiby 
> v r. 2001-2002 na CD ROM /„Zeměměřictví a katastr III.“/.
>
> /„*III. _Podrobné měření_*/
>
> */5. Zaměřování pozemkových parcel/*
>
> */§ 308/*/Ve volné otevřené přírodě používal geometr řetězce a sáhové 
> tyče zpravidla jen výjimečně pro zcela malé partie; ležely-li při tom 
> koncové body více parcel v rovné čáře a byly-li dělicí čáry rovněž 
> rovné, použil geometr v rovině s výhodou řetězce k určení těchto 
> parcel (§ 307). *Při rovných rovnoběžných úzkých a dlouhých parcelách* 
> měřil geometr *šířky na kolmých příčkách*, čímž zabránil značným 
> chybám, které by vznikly při *odměřování* takových čar *s mapy*./
>
> /(…)/
>
> */IV. _Výpočet plošné výměra a srovnání parcel_/*
>
> */1. Rozdělení obrazců pro výpočet./*
>
> */§ 388/*/Obrazce se rozdělily v trojúhelníky nebo lichoběžníky. 
> Dal-li se některý obrazec rozložiti v několik velkých trojúhelníků, 
> což bylo u velkých skupin nebo u velkých, zejména lesních parcel, 
> rozložil se v trojúhelníky. Mnohé malé parcely běžící přibližně v témž 
> směru rozdělily se nejvhodněji v lichoběžníky./
>
> */§ 389/*/Rozdělení se provedlo v originálních listech, když hranice 
> parcel byly již černou tuší vytaženy, avšak ještě před položením 
> barvami a dalším vykreslením. *Obrazce byly děleny* jemnými *tužkovými 
> čarami*. Při dělení trojúhelníku musil býti dán pozor, aby byly 
> zachovány společné základy a aby nikdy nepřišel vrchol do prostředka 
> obrazce a aby byly vedeny trojúhelníky od stran nepravidelného 
> mnohoúhelníka podle jednoho takového vrcholu. Byla-li skupina takto 
> rozdělena v trojúhelníky, byly vedeny *kolmice na každou základnu* se 
> vší možnou přesností velmi jemně *tužkou*./
>
> */§ 390/*/Při dělení řady parcel přibližně stejně ležících, jak bývá 
> často u rolí, postupovalo se takto: Vedla se čára úseček v takové 
> poloze, aby k ní zřízené pořadnice protínaly pokud možno pod pravým 
> úhlem dlouhé strany parcel. Na čáru úseček se nanesly dílce po čtyřech 
> nebo osmi, deseti nebo dvaceti sáhách, podle toho, byly-li hranice 
> parcel více nebo méně zakřiveny. Z dělicích bodů vedly se pak s 
> největší péčí pořadnice a tak byly rozděleny všecky parcely na 
> lichoběžníky, u nichž jeden počítací faktor byl neproměnný : 4,8,10 
> nebo 20 sáhů podle toho jak byly vzdáleny od sebe pořadnice. Pro 
> ulehčení *kresby* lichoběžníků a výpočtů obrazců ohraničených křivými 
> čarami byl dodán každému geometrovi vlastní početní přístroj, jehož 
> popis a používání jest obsaženo v příloze W./
>
> */391/*/Netvořily-li stavební parcely pravidelných obrazců byly pro 
> výpočet v takové rozděleny. Za faktory se použilo *pokud to šlo*, míry 
> řetězcové. *Odměření faktorů s mapy* musilo býti provedeno s největší 
> přesností *vlasovým kružidlem*. Trojúhelníky, v němž byl obrazec 
> rozdělen byly označeny písmenami a zapsány do výpočetního protokolu 
> podle vzorce X. i s faktory./
>
> */§ 392/*/Faktory byly vyjádřeny v sáhách na desetiny. U parcel 
> rozdělených na lichoběžníky byl jeden faktor-úsečka-znám. Sečetly-li 
> se pak míry pořadnic, odečetla-li se polovina míry prvé a poslední 
> pořadnice od součtu a násobil-li se zbytek čtyřmi, osmi, deseti nebo 
> dvaceti podle délky jedné části úsečky, obdržela se plošná výměra 
> parcely. Ve výpočetním protokolu muselo býti jasno, v kolik 
> trojúhelníků nebo lichoběžníků byl obrazec dělen. *U rovnoběžných, 
> přímých, úzkých a dlouhých parcel* byl použit k výpočtu průměr *měřený 
> řetězcem* podle § 308.“/
>
> */_Boguszak František_/*/_,*Císař Jan: Vývoj mapového zobrazení území 
> ČSSR, III. díl, Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století 
> do počátku 20. století*_/(vydala ÚSGK v r. *1961*), kde na *str. 
> 53-54* autoři k výpočtu výměr parcel stabilního katastru uvádějí:
>
> /„Kancelářské práce. Po ukončení polních prací se mapa doplnila 
> v zimním období dorýsováním hranic, vypočetly se výměry parcel, 
> originální mapa se pak vykolorovala a popsala./
>
> /Výměry se počítaly před kolorováním. Pro kontrolu a pro zmenšování 
> chyb se postupovalo opět z velkého do malého. Palcové čtverce (jitra) 
> se vyznačily na celém listě tužkou, spojením příslušných palcových 
> dílků na sekčních rámech a tak se vytvořila na listě jitrová síť. 
> Plocha listu se rozdělila na několik skupin, jejichž výměry se 
> vypočetly jako součet celých palců v jitrech a zbytků od nich ke 
> hranicím skupiny. Součet výměr všech ploch skupin musel dávat výměru 
> celého mapového listu. *_Výměry jednotlivých parcel se pak 
> počítaly_*_*z odměřených měr z mapy*_ tak, že nepravidelné parcely se 
> rozdělily na trojúhelníky  nebo lichoběžníky a všechny odměřené 
> určovací míry se zapsaly do výpočetního protokolu. Kontrolou byl 
> souhlas součtu všech parcel s výměrou výpočetní skupiny.“/
>
> */_Ottův slovník naučný_/*, 14. díl (obsahuje hesla /„Kartel – 
> Kraj“/), *encyklopedické heslo /„Katastr“/* zpracovali autoři pod 
> šiframi /„Blmn.“/ a /„Nov.“/, což byli *Karel Bloman* (místodržitelský 
> účetní rada) a*František Novotný* (inženýr v Praze), vydal J. Otto 
> v Praze *r. 1899*, na *str. 66 až 69* v pasáži věnované stabilnímu 
> katastru autoři mimo jiné uvedli:
>
> /„Měření podrobné předcházelo vymezníkování a popis obecních hranic, 
> vymezníkování a skizzování parcell. Dle indikačních skizz porovnány 
> byly výsledky měření se skutečnými poměry, zaneseny kultury, místní 
> názvy, jména majitelů a značky smluvené dle instrukce z r. 1824. 
> *_Výpočet ploch  provedl se Alderovým planimetrem a součtovým 
> kružítkem_.* Pozemkové a stavební parcelly číslovány arabskými 
> číslicemi v každé obci samostatně a to parcelly pozemkové rumělkou a 
> parcelly stavební tuší (čísla parcellní). Dle indikačních skizz 
> sestaveny seznamy pozemků a budov v jednotlivých katastrových obcích a 
> uvedena tam jména majitelů. Zvláštní kommissaři určili pak čistý  
> výnos dle jednotlivých tříd bonity půdy pro  plochu 1 jitra 
> (klassifikační tarif). Dle  toho a výměry pozemku stanoven pak čistý 
> výnos pozemku. Jsou pak výsledkem měření  katastrového, které počalo 
> se r. 1817 a skončeno r. 1843, mapy katastru stabilného, které  došly 
> obecného užívání a na jejichž základě sdělány mapy vojenské.“/
>
> */_Cafourek Petr: Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické 
> operáty_/*(kandidátská disertační práce) z *r. 1967*. Vydal VÚGTK 
> Zdiby v r. 2001-2002 na CD ROM /„Zeměměřictví a katastr III.“/. 
>  V kapitole 17. (nazvané /„Originální mapy a jejich klad listů“/) je 
> na *str. 67-69* podkapitola nazvaná /„Měření ploch tratí a parcel“/, 
> která zní:
>
> /„*Měření ploch tratí a parcel*/
>
> /Koncem letního nebo začátkem zimního období se geometr dostal tak 
> daleko, že mohl svého, byť i nehotového operátu začít používat k 
> stanovenému účelu – zjišťování výměry pozemků (215). Postupoval opět – 
> podle zásady: z velkého do malého. Výpočty prováděl po sekcích. Na 
> každém sekčním listě změřil nejprve plochy všech tratí každou zvlášť a 
> teprve potom zjišťoval rozlohy jednotlivých parcel. Po každé operaci 
> ihned kontroloval správnost vypočtených hodnot./
>
> /Prvním úkolem tedy bylo rozdělit si sekční list výraznějšími čarami 
> na jednotlivé trati./
>
> */Plocha tratí se zjišťovala některým z těchto způsobů:/*
>
> */a)/*/Podle palcového dělení rámu mapy se spočetlo, kolik celých 
> čtverečních palců (= katastrálních jiter) leží uvnitř měřené trati. K 
> celkové ploše těchto úplných čtverečních palců se potom připočetly 
> plochy zbytků čtverců, protnutých traťovou hranicí. Součet všech 
> zjištěných hodnot dával plochu trati, resp. té její části, která 
> ležela v měřené sekci./
>
> */b)/*/Trať se rozložila na jednoduché obrazce (trojúhelníky, 
> lichoběžníky, popř. obdélníky), jejichž plochy se snadno zjistily a 
> sečetly. Polohu dělících čar bylo nutno volit tak, aby co možno 
> nejčastěji tvořily společné základny pro výpočet ploch obrazců (co 
> nejméně měření). *Bylo prospěšné vybírat zejména prvky v přírodě přímo 
> změřené.* Stejně se postupovalo při určení rozlohy nepokreslené části 
> sekčního listu, patřící již k jiným obcím./
>
> /Po výpočtu všech tratí nebo jejich částí v sekci byl součet jejich 
> ploch s připočtením nahodilých prázdných prostorů a s ohledem na změny 
> papíru porovnán s plochou sekce o 500 jitrech. Zjištěný rozdíl nesměl 
> přesahovat 1/200 plochy sekce, tj. 2,5 jitra. Větší rozdíl musel být 
> novým měřením a počítáním opraven, kdežto menší rozdíl byl přímo 
> úměrně rozdělen na jednotlivé trati podle jejich velikosti./
>
> /Výpočty prováděli geometr a adjunkt nebo měřický pomocník (oba 
> nezávisle na sobě) ve dnech pro polní práce nevhodných a dokončovali 
> je v zimě. Současně vedli výpočetní protokol, do něhož zapisovali 
> všechny zjištěné hodnoty a různé poznámky./
>
> /Znalost plochy každé trati umožnila zahájení dalšího úkonu, totiž 
> *měření parcel. Postup se v podstatě shodoval s postupem při výpočtu 
> ploch tratí*. *Měřená parcela se jemnými čarami tužkou rozdělila na 
> trojúhelníky nebo celou řadu rovnoběžně vedle sebe ležících 
> lichoběžníků. Výška lichoběžníků byla s ohledem na snadný výpočet 
> volena tak, aby dávala celý, pokud možno okrouhlý, počet sáhů. Naproti 
> tomu délka lichoběžníků byla měřena s přesností 1/10 sáhu.*/
>
> /Kontrolu správnosti výpočtů provedl opět geometr s adjunktem nebo 
> pomocníkem tak, že sečetli plochy všech parcel téže trati a součet 
> porovnali s její rozlohou zjištěnou dříve. Rozdíl, pokud nepřesahoval 
> 1/200, byl opět přímo úměrně rozdělen na jednotlivé parcely podle 
> jejich velikosti. Větší rozdíl musel být vyšetřen a opraven. Přesto 
> však bylo nutno zapsat do výpočetního protokolu, jaké byly rozdíly 
> mezi součtem ploch parcel a plochou trati, zda byla chyba nalezena a 
> zda nebo jak byl rozdíl v mírách rozdělen mezi parcely. Plochy parcel 
> přecházejících z listu na list mohly být zjištěny až součtem dílčích 
> výsledků z jednotlivých sekcí./
>
> /Plocha obytných budov se zahrnovala do plochy stavebních parcel./
>
> */Složitost a obtížnost práce spojené se zjišťováním ploch vedla ke 
> konstrukci několika přístrojů k měření ploch nepravidelných tvarů 
> (planimetrů)./*
>
> /Nejstarší planimetr (Posenerův) byl tvořen pravítkem 15 palců dlouhým 
> a dvěma pravoúhlými trojúhelníky (218). Na pravítku byly vyznačeny tři 
> stupnice: jedna umožňovala odečítání 1,6 sáhu ve skutečnosti nebo 
> odhad 0,8 sáhu, podle druhé bylo možno měřit po jednom sáhu ve 
> skutečnosti a nebo odhadnout 0,5 sáhu a třetí ukazovala osmisáhové a 
> dvacetisáhové vzdálenosti. Větší trojúhelník byl upraven tak, aby 
> poměr přepony k menší odvěsně se rovnal 2 : 1, kdežto z menšího 
> trojúhelníka se přepona k menší odvěsně měla jako 4 : 1. Podstata 
> práce s tímto plochoměrem spočívala v tom, že se trojúhelník posunoval 
> svou přeponou podél pravítka a v určitých vzdálenostech se tužkou 
> rýsovaly rovnoběžky přes měřenou parcelu, jimiž se pozemek rozdělil na 
> řadu lichoběžníků a jeden trojúhelník ve špičce obrazce. Vzdálenost 
> rovnoběžek od sebe (= výška lichoběžníků) záležela na použité stupnici 
> a poměru stran trojúhelníka. Tento plochoměr byl později zdokonalen 
> českým geodetem Fr. Horským tak, že bylo možno přímo odečísti výměru 
> bez násobení prvků odměřených na mapě./
>
> /Největšího rozšíření došel nitkový čili harfový planimetr 
> zkonstruovaný katastrálním inspektorem Alderem. Tento plochoměr je 
> tvořen obdélníkovým rámem, mezi jehož kratšími stranami jsou v 
> určitých vzdálenostech  (219) napnuty různobarevné nitky nebo žíně. 
> Přiložením plochoměru na mapu se měřená parcela rozdělí právě tak jako 
> výše popsaným planimetrem, jenže mnohem rychleji a také přesněji. Pak 
> stačí středem (osou) lichoběžníků odměřovat vzdálenosti odpichovátkem 
> opatřeným zarážkou. Velikost odpichovátka je určena měřítkem mapy. Pak 
> se sečte, kolikrát bylo odpichovátko roztaženo až k zarážce. Tím se 
> vlastně měří délka velmi dlouhého obdélníka o známé šířce. Plocha 
> tohoto obdélníka se rovná ploše parcely./
>
> /Srovnání plochy tratí s plochou celé sekce a plochy všech parcel 
> trati s plochou celé trati poskytlo sice geometrovi určitou jistotu, 
> že svou práci provedl dobře, avšak inspektor, zodpovídající za 
> výsledky vyměřování, se musel sám přesvědčit, zda se postupovalo 
> přesně ve smyslu předpisu. Zejména si ověřil, zda geometr rozdělil 
> trati a parcely účelně a zda narýsoval dělící čáry skutečně 
> rovnoběžně. Potom si odměřil z mapy několik vzdáleností a výpočty 
> znovu opakoval. Pokud se jeho výsledek lišil od výsledku geometrova o 
> méně než 1/200 plochy, byl rozdíl zanedbatelný; v opačném případě se 
> musela najít chyba. K usnadnění kontroly výpočtů byl každý inspektor 
> opatřen skleněnými deskami, jejichž čtverce o straně 1 palec byly 
> rozděleny na 100 čtverečků po 16 čtverečních sázích. Geometr těchto 
> desek nesměl používat a inspektor je musel uschovávat sám. Inspektor 
> vedle toho dohlížel na řádné vedení výpočetních protokolů./
>
> /Dokud nebyl výpočet inspektorem prozkoumán a shledán správným, 
> nesměly být pomocné čáry pro výpočet ploch tratí a parcel vymazány. 
> Chtěl-li tedy geometr po výpočtu přikročit k definitivnímu dokončení 
> listu, musel si nejdříve vyžádat na inspektorovi provedení kontroly.“/
>
> Jistě existovaly (zejména v intravilánech s velkým množstvím poměrně 
> malých pozemků) i takové parcely, pro které bylo pravdivé tvrzení: 
> /„Pozemky stabilního katastru byly již zaměřované tak, aby výměry 
> mohly být počítány z přímo měřených měr rozkladem na jednoduché 
> obrazce.“/. Ale ve zcela obecné rovině (tj. vztahující se k celému 
> stabilnímu katastru) to nemohu akceptovat a budu onen /„nesmysl“/ o 
> graficky určovaných výměrách (jako o dominantní a převažující metodě 
> při jejich určování ve stabilním katastru) v dobré víře /„omílat“/ dál.
>
> Při mapování pro stabilní katastr bylo (v Čechách, na Moravě a ve 
> Slezsku) zaměřeno celkem 12 691 katastrálních obcí (v dnešní 
> terminologii = k.ú.)
> a celkem *15 359 518 parcel*, o celkové výměře cca *79 328 km^2 *. 
> Jenom pro srovnání, podle údajů KN k 31.12.2016 dnes v ČR evidujeme 13 
> 091 k.ú., /22 514 604 parcel KN a 594 595 parcel ZE/, o celkové výměře 
> cca /78 870 km^2 /.
>
> Pokud by mělo být v době podrobného měření pro stabilní katastr (tj. 
> mezi roky 1826 a 1843) těch skoro 15,5 miliónů parcel měřeno v terénu 
> tak, aby jejich výměry mohly být spočítány /„z přímo měřených měr 
> rozkladem na jednoduché obrazce“/tak nechápu (mělo-li se jednat o 
> dominantní a převažující praxi), proč byla výsledná mapa tvořena 
> grafickým protínáním a nebyla převážně konstruována z těch desítek 
> miliónů přímo změřených měr (tj. ve své době zřejmě sáhovými latěmi či 
> měřickými řetězci). Zejména u lesních parcel (a lesy ještě dnes tvoří 
> cca 1/3 z výměry celé ČR) se mi nechce věřit, že by u nich byly 
> skutečně v terénu přímo měřeny délkové míry, umožňující z nich 
> vypočítat výměru lesních parcel rozkladem na jednoduché obrazce (no to 
> by muselo být vykáceno množství překážejících stromů /„větší než malé“/).
>
> Pokud si také někdo myslí, že výměry parcel ve stabilním katastru byly 
> počítány (a to _převážně_, ať už k počtu parcel nebo k celkové výměře 
> Čech, Moravy a Slezska) z přímo měřených měr budu rád, pokud mne se 
> svými argumenty seznámí. Mapování pro stabilní katastr nikdo z nás 
> nezažil, a všichni už jenom různá moudra opisujeme od jiných (dříve 
> narozených). Třeba mi nějaká literatura unikla. Samotné tvrzení o 
> /„donekonečna omílaném nesmyslu“/bez argumentace, zůstává jen jakýmsi 
> /„výkřikem“/. Sám jsem plně přesvědčen o tom, že pan Pěčonka má úplnou 
> pravdu ve své úvaze, že výměry ve stabilním katastru byly *_převážně_* 
> spočítané z mapy, což samozřejmě vůbec nevylučuje, že některé byly 
> spočítány i z přímo měřených měr, či alespoň s částečným využitím 
> přímo měřených měr (např. u řemenovitých parcel s přímo měřenými šířkami).
>
> Ve specializovaném /Ústředním archivu zeměměřictví a katastru/ 
> (vedeném Zeměměřickým úřadem) jsou ke *stabilnímu katastru* dochovány 
> (bohužel jen na cca 25 % státního území) i originální dokumenty, které 
> zaměstnanci archivu považují za dobové */„polní náčrty“/*. Když jich 
> pár shlédnete, tak zjistíte, že nějaké přímo měření míry obsahují jen 
> ojediněle a velice vzácně (možná jsem měl ale jen smůlu s jejich 
> namátkovým výběrem).
>
> Za poněkud obšírný exkurs do historie se moc omlouvám.
>
> Hezký zbytek prázdnin přeje
>
> *Lumír Nedvídek*
>
>
>
> _______________________________________________
> Katastr mailing list
> Katastr na fsv.cvut.cz
> http://mailman.fsv.cvut.cz/mailman/listinfo/katastr

-- 
-----------------------------------------------------------------------
     Doc. Ing. Václav Čada, CSc.
     vedoucí katedry geomatiky                    www.kgm.zcu.cz/vcada
     Fakulta aplikovaných věd			E-mail:cada na kgm.zcu.cz
     Zapadoceska univerzita                      Tel:    +420-377639200
     Univerzitni 8                               	+420 377639205
     306 14 Plzeň
-----------------------------------------------------------------------

------------- další část ---------------
HTML příloha byla odstraněna...
URL: <https://katastr.zememeric.cz/pipermail/katastr/attachments/20170828/0c074e3e/attachment.htm>
------------- další část ---------------
_______________________________________________
Katastr mailing list
Katastr na fsv.cvut.cz
http://mailman.fsv.cvut.cz/mailman/listinfo/katastr